Prašná mísa byla původně obilnicí celé říše. Extrémní zemědělství ale totálně zničilo půdu, následovala rychlá eroze a výsledkem je planina, na které nikdy neutuchající větry vyhazují do vzduchu tuny a tuny jemného prachu.

Ekologickou katastrofu nepřežilo skoro nic, jen drobní živočichové a občas trs vyschlé zkornatělé trávy nebo zakrslé křoví.

Vládci však nebyli ochotni vzdát se kusu svého území a nechat ho ležet bez využití. Začali experimentovat s tvory, kteří by v nových podmínkách dokázali přežít.

Jediný problém – magie neumí trvale změnit formu živé bytosti, její duše tomu brání. Vládci ale objevili okliku. Nelidskými metodami Vládci během pouhých několika let postupně duševně zlomili několik tisíců lidí, elfů a dalších tvorů. Tyto trosky pak ponořili do transformační nádrže, kde se jejich těla přizpůsobila jejich pokroucené mysli.

Díky tomu má dnes Mísa jakž takž funkční ekosystém, který by ale pravděpodobně nikdy nemohl vzniknout přirozenou evolucí.

Tři kmeny transformovaných elfů – Sihrutsu dnes kočuje Mísou spolu s jejich stády Burumogů – obřích, tří metrů dlouhých tvorů připomínající obří trilobity, kteří pomocí desítek silných a dlouhých chapadýlek neustále loví ze země hmyz a drobné hlodavce.

Vždy zhruba na měsíc až dva rozbijí tábora za masivní větrolamy vysadí Závrtky, silné šlahounové rostlinozvířata, schopné se provrtat půdou až k podzemní vodě, kterou z nich elfové odsávají.

Nad zemí mají Závrtky masivní několikametrové listy, chytající zbytky světla, jež proniknou prachem a které se při sebemenší známce nebezpečí svinou schovají po zem.

Další příklady podivných tvorů Mísy jsou v tabulce náhodných setkání, metody Vládců ale vytvořili i mnohé další a fantazii se meze nekladou.

Pochod prašnou mísou je náročný – nízká viditelnost, neustálé prašné bouře – i proto je v tabulce náhodných setkání klidný slunečný den: jde o něco opravdu výjimečného – doporučuji nenechat postavy bez průvodce ujít víc než dva hexy denně.

Zároveň je to i jedna z mála lokací, kde se vyplatí řešit, jestli mají postavy dost jídla a pití. Pokud neřešíte detailně inventář, tak bych se zeptal postav, kolik toho u sebe mají, ve chvíli, kdy vchází a pak jim to odpočítával, dokud opět z Mísy nevyjdou.

Náhodná setkání

00–55	Neutuchající bouře, zrnička prachu se dostávají úplně všude, pod oblečení, do bot… a postavy mají brzy plné oči, nos i ústa.
56-65	Krásný slunečný den. Prach se na chvíli usadí a po pláni se rozvine mnoho rostlinotvorů, kteří se snaží zachytit co nejvíce ze slunečního světla. Ve chvíli, kdy ale ucítí sebemenší otřes, tak se u nich spustí obranná reakce. U většiny to znamená skrytí se pod zem, některé však mohou vypustit jedovatý pyl nebo zaútočit ostnatými šlahouny.
66-70	Zástupci jednoho z kmenů, vyber dle oblasti, ve které se postavy nacházejí. Nahánějí zbloudilé kusy Burumogů nebo cestují na jih za obchodem.
71-75	Kezhuzagu: velice nebezpeční, asi půl metru dlouzí predátoři připomínající pásovce s ozubenými ústy uprostřed těla. Většinou pomocí masivních ostrých končetin vyhrabávají a vysávají Závrtky, troufnou si ale i na další tvory. Nehybně vyčkávají zasypáni prachem a pokud skrze otřesy vycítí kořist, tak po ní skočí na vzdálenost až pěti metrů a pokusí se do ní zakousnout a povalit ji. Po zakousnutí a zaseknutí končetinami se tvor stočí do klubíčka, aby byl chráněn pevným pancířem, a začne vysávat krev.
76-80	Ganahani: masivní samotářští všežraví tvorové, připomínají menšího nosorožce s trnitým krunýřem. Přední končetiny jsou přizpůsobeny hrabání a kopání – přes den se zahrabávají pod zem a dlouhými břišními výčnělky vstřebávají vodu. V noci většinou líně přežvýkávají rostliny nebo hledají vajíčka a neštítí se ani mršin. Dokážou být překvapivě agresivní.
81-85	Muskuterové: Metr dlouhá pavouku podobná stvoření, nohy mají zakončené neskutečně ostrým drápem.  Dokážou vyvinout překvapivou rychlost a takřka nejsou slyšet. Obvykle se živí Závrtkami, ke kterým se neslyšně přiblíží, skočí na listy a přibodnou je k zemi, aby se Závrtka nemohla schovat. K aktivitě se probouzí jen během klidných dnů nebo když je nablízku něco živého, zbytek doby hibernují v závětří. Loví v hejnech o zhruba sedmi kusech.
86-90	Vimiberi: Šedí, kachnám podobní tvorové bez peří a s kožovitými křídly. Ostrým dvojitým zobanem, dlouhým 30 cm a schopným se vytáhnout až na dvojnásobek, rýpají v zemi a hledají potravu. Pokud vycítí nebezpečí, roztáhnou masivní křídla, nechají se nabrat větrem a během chvilky dosáhnou extrémní rychlosti.
91-93	Sihrutsu zbavená tváře: Elfka s tváří Jezdce byla vyhnána za pokus o krádež masky, pomůcky pro život mimo Mísu – plánovala únik na jih, z dosahu tradic a přísných pravidel klanu. Nyní je sama, jen s vlastnoručně ochočeným Anoghanem a stále sní o opuštění Mísy. Pokusí se postavy přesvědčit, aby pro ni ukradli jednu z masek.
94-96	Ztracený z Minulého města: Elf se zelenou pletí (Sihrutsu před transformací) z doby před 1200 lety se plahočí polomrtvý a zraněný Mísou. Býval to farmář, může popsat Mísu před devastací. S přeměnou mísy byl nahnán Vládcem a jeho otrokáři do shromažďovacího tábora ve městě. Podařilo se mu jednoho z hlídačů přemoci, vzít mu zbraň (rukavice s krystaly způsobující nesnesitelnou bolest a schopná vyvolat oheň) a utéct. Snaží se dostat do Hybridária, kam byla unesena jeho žena na pokusy. Podle popisu mohou hráči poznat Chrám Vody, Elf ale ví i o existenci podzemních laboratoří.
97-99	Kohorim: Více než milénium starý tvor opředený legendami. Původně člověk, po transformaci Vládci vypadá jako v bouři plachtící medúza s lidskou tváří na zvonu o průměru dvou metrů. Vousy a vlasy tvoří chapadla o délce více jak deseti metrů. Při kontaktů s živou bytostí Kohorim vypustí prudkou žíravinu, která rozpustí skoro vše a pak zpět nasaje výsledný koktejl. Je schopný komunikace, ale i když mu zůstala mysl i vzpomínky, tak je šílený bolestí a bude vykřikovat spíše jen nesourodá slova. I v těch se ale může skrývat cenná informace.

Granáty

Výprava za jedenáctou tváří

Asanori, mladý vyvrhel z kmene Dobhrutsu nevěří, že elfové musí být navždy uvězněni v Míse. Posbíral střípky informací z pověstí, pohádek a Chrámu vod a vydal se hledat legendární staré zimoviště svého kmene, kde se podle pověstí má skrývat jedenáctá tvář – speciální forma, který by umožnila Sihrutsu žít mimo Mísu bez speciálních pomůcek.

Zkouška prachu

Příliš staří elfové, kteří již nedokážou být užiteční pro svůj kmen, obvykle podstupují zkoušku prachu. Vydají se sami, jen s měchem vody skrze Mísu směrem k Chrámu vod. Většina z nich zahyne pod útokem predátorů.  Ti, kteří uspějí, naposledy vstoupí do transformačních vod a stanou se Moudrými.

Tanoba je starý elf, ploužící se skrze Mísu o jedné noze – druhou ztratil při útoku Kezhuzagu. Nechce si nechat pomoci, zároveň je ale jasné, že bez pomoci zemře.